PassengerCar Blm 54 - RotorMania

Přejít na obsah

Hlavní nabídka:

Přípojný vůz Blm 54 (4.9.2017)

Vůz řady Blm je dvounápravový přípojný vůz 2. třídy s jedním velkým oddílem s uličkou uprostřed. Je určen pro přepravu na místních tratích. Nejvyšší rychlost vozu je 60 km/hod,

Model jsem si pořídíl od firmy KuBer. Jedná se o relativně jednoduchou stavebnici, ke teré je kromě leptaného plechu s díly dodán odlitek rozsoch a polyuretanová střecha. Jednotlivé leptané díly jsou zobrazeny do nejmenších derailů a bez chyb. Ikdyž není k dispozici návod,  je až na pár drobností zřejmé, kam každý díl patří a jakým způsobem se spojí s ostatními. Musím vyzdvyhnout spojování dílů, které je nejenom intuitivní, ohyby perforované,  ale ve většině případů skryté tak, aby co nejméně rušily celkový vzhled modelu. Bohužel odlitek rozsoch a střechy kvalitu leptů nedosahuje. Proto v případě rozsoch je modelář odsouzen k broušení, v případě střechy i k mnoha opravám. Model neobsahuje zasklení, vnitřní vybavení, obtisky, mechanismus spřáhla, nárazníky, dvojkolí a další detaily.



Leptané stavebnice nepájím, ale lepím vteřinovým lepidlem. Důvodem je jednoduchost procesu a rychlost stavby a menší problémy se začištěním. Se sílou lepeného spoje oproti pájenému problém nemám.

Stavbu samotnou jsem začal kabinou, která se skládá ze dvou bočnic a rámu střechy. Před samotným lepením je třeba plech správně naohýbat. Spojení bočnic je vymyšleno skvěle, nejenom, že lepty do sebe přesně zapadají, ale jsou připraveny tak, že se k sobě přesahující díly jen přiloží a počká se na dokonalé zaschnutí. Spoj je veden místem, kde později bude umístěn přechodový můstek, takže je velmi dobře schovaný. Podstatná je při umísťování stropního dílu drážka, do které přesně zapadají bočnice. Tomu pomáhají v drážce a v bočnicích vytvořené zámky. Na stejném principu se na model připevní i přechodové můstky a oddělení nástupních prostor.

Ještě obecně k pomůckám. Kromě vteřinového lepidla, pinzety, sady pilníků a brusných papírů jsem si na ohýbání pořídil ohýbačku plechu, která mi velmi usnadňuje práci. Jak krátký, tak dlouhý díl je možné pevně a přesně zafixovat a poté ohnout do požadovaného úhlu. Obzvlášť u pravých úhlů je ohýbačka pomocník k nezaplacení.







Rám podvozku je na složení složitější pro své zaobléní bočnic. Perforace vnitřích stran bočnice správnému zaoblení velmi pomůže, ale i v případě, že se dílo nepodaří úplně přesně, není důvod zoufat, neboť tento díl zůstává víceméně skryt.


Umístění skříně na rám podvozku jde lehce. Tato skříň nemá zadní část, budu ji muset ze zbytků plechu vystříhnout na přilepit.


Schůdky. Nejdříve je bylo potřeba naohýbat. První schůdky jsem ale nalepil opačně, takže jsem musel použít Debonder. Oprava trvala 5 minut (vlastně jen čas na aplikaci Debonderu a očištění od starého lepidla) a pak už bylo vše v pořádku.



Zkouška,  jak pasuje rám s kabinou včetně pohledu ze spodu. Výškově je vše v pořádku, schůdky tvoří přirozenou zarážku. Bočnice relativně dobře kopírují rám, který jde lehce zasunout. Stavebnice neřeší, jak upevnit rám vozu ke kabině.





Pro umístnění čelníků budu potřebovat pomoc nárazníků. Na burze jsem již před časem koupil několik sad soustružených kovových nárazníků, které se k tomuto vozu perfektně hodí. Zároveň jsem si připravil knematiku krátkého sprářhla od firmy Roco, kterou lepím do všech vozů, které rekonstruuji. Na světla se skvěle hodí měděné poniklované kabelové koncovky 2mm vnitřní průměr (na obrázku jsou koncovky o průměru 1mm, 1,5mm a 2mm).



Před přilepením čelníků je potřeba zabrousit čelní části rámu tak, aby nebyl pod čelníkem vidět. Na čelníku jsou navíc pod nárazníky umístěny stupačky, které jsou čelní částí rámu částečně zakryty.


Pak už jen čelník přilepit a nasadit nárazníky. U kynematiky krátkého spráhla je potřeba dát pozor na správnou vzdálenost vůči nárazníkům tak, aby opravdu mohlo dojík ke spřažení nárazník na nárazník a zároveň bylo i možné vozy spřahovat pouhým postrčením. K tomu jsem použil referenční vůz, který mi i určil správnou výšku. Po umístění kulisy krátkého spráha to dokonce vypadá, že rám je na kulisu připraven, neboť předvrané otvory umístěním odpovídají otvorům na kulise (já jsem obě kulisy přilepil). Na fotkách si můžete všimnout, že zbroušení čelního čela rámu bylo dostatečné, neboť nikde nepřesahuje a pod stupačkami je volný průhled.


Umístění světel do připravených otvorů. Kabelová koncovka o vnitřním průměru 2mm přesně do otvorů zapadá. Chtěl jsem poniklovanou vnější část nechat neporušenou, zkrácení jsem proto provedl ze zadní strany. Koncovku jsem vsazoval již zkrácenou s tím, že po zaschnutí lepidla jsem jí zabrousil tak, aby spývala s vnitřkem kabiny.




Důvodem, proč jsem nechtěl porušit povrchovou úpravu koncovky je, že ji využiji po nastříkání modelu - očistím od barvy vnější část světel a budu mít skvělé a přesné pochromování hotové. Samozřejmě musela proběhnout zkouška sestaveného modelu.

K předem avizovanému zakrytí zadní části skříně umístněné na rámu jsem použil zbylé odřezky plechu ze stavebnice.


Orámování oken, poprsnice a pochodovou část přechodováho můstku nastříkám barvou a přilepím na kabinu až po jejím nabarvení. To mi umožní mít pervektně ohraničnené přechody mezi červenou kabinou a stříbným orámováním oken a bílou poprsnicí.

Stříbrnou barvu na rámy oken je potřeba nastříkat z obou stran. Dále jsem se rozhodl, že všechny tyto díly nejenom nastříkám barvou, ale i je přestříkám bezbarvým lakem - zatím nevím, zda-li matným, polomatným či lesklým. Doufám, že tak předejdu odření barvy při další manipulaci, navíc jakmile umístím výplně oken, nebuju moct už rámy oken bezbarvným lakem nastříkat. Řešil jsem také, zda-li nejdříve jednotlivé rámy oken vystříhat, začistit a naohýbat a pak nastříkat - to by mělo nevýhodu v tom, že by se mi s rámy při nástřiku špatně manipulovalo - a nebo nechat všechny rámy ještě v plechovém aršíku a vše naohýbat až po nástřiku - při stříkání se s rámy dobře maipuluje, jen si musím dát pozor při ohýbání, abych barvu neporušil.

U poprsnice jsem každou část nejprve vystříhal, začistil, zkrátil na požadovnou délku a naohýbal do finálního tvaru. To jsem udělal proto, že poprsnice je celá viditelná, nešlo by tedy nejdříve nastříkat barvou a pak brousit. Rozhodl jsem se pro matnou bílou barvu poprsnice. Myslím si, že skvěle na modelu vynikne, doufám, že to bude taková třešnička na dortu. Navíc bych rád koupil další 3ks Blm a 2ks Bdlm, takže barvu poprsnice budu moci střídat. Z dostupným obrázků je vidět, že barva poprsnice se měnila - bílá - červená - žlutá - myslím si, že nebude velký přešlap mít všechny barvy zastoupené.

Na pravé straně obrázku je zachycen jiný detail, který na model umístím (obrázek je v jiném měřítku než lepty v levo). Jedná se o dynamo (to jsem vzal z modelu Bai od firmy Igra Model, kde v balení dodávají dynama dvě, ale ve většině případů bylo použito jen jedno - těchto modelů mám dostatek, takže i dynama s přehledem zbydou pro všechny předpokládané přípojné vozy). Dalším detailem je hák se šroubovkou, které mi přebývají od modelů firmy Liliput (každý vagón měl v balení 3 háky se šroubovkama)


Nastříkané rámy oken ještě před zafixováním bezbarvým lakem.


Rozsochy jsou odlitky, které mohli rozhodně být odlity kvalitněji. Hodně jsem se bál, zda-li je budu schopen v aspoň nějaké kvalitě začistit a upravit (
jeden pár odlitků zahrnuje i písečník, který je potřeba oddělit), zda-li je budu schopen kvalitně k rámu vozu připevnit a zda-li budou funkční. Snažil jsem se najít alternativu k dodadému dílu na internetu, ale žádný adekvátní jsem nenašel.

Na začištění rozsoh by se dalo strávit mnohem víc času, výsledek cca 2 hodinové práce je na obrázku.


Rozsohy jsem se rozhodl nalepit gelovým vteřinovým lepidlem. Kromě toho, že gelové lepidlo dovolí lepenou částí ještě chvíli pohybovat a tedy pořádně vyrovnat, vyplní i nerovnosti, které zůstávají po přiložení rozsoch k rámu vozu.
Po přilepení rozsoh je potřeba začistit části, které přesahují.



S výsledkem jsem naprosto spokojený. Gelové vteřinové lepidlo skvěle rozsochy drží, takže není problém šroubovákem rozsochy odklonit a vsadit dvojkolí. Zároveň části rozsoh, které jsem při začišťování "ošidil" se bezpečně skryly pod rám vozu. Co mě mile překvapilo je, jakým způsobem se dvojkolí točí. Není žádný rozdíl mezi vagóny firem Fleischmann, Roco či Piko a tímto modelem. Jediná nepříjemnost byla, když jsem model poslal místo po koleji, po pracovní podložce a začal zatáčet - jedna rozsocha byla mírně vyosená, což jsem pouhým okem neviděl. Takže následovalo použití debonderu a přelepení rozsochy.






Po přilepení rozsoch a nasazení dvojkolí bylo možné přeměřit výšku nárazníků a spřáhel. Opět věc, která se velmi těžko zjišťuje dopředu. A opět velmi milé překvapení. Porovnání jsem provedl oproti osobnímu vozu Piko. Nejdříve strana brz spřáhla a poté strana se spřáhlem. Osobně používám na všech vozech spřáhla firmy Fleischmann, ale výsledek by měl být stejný i při použití jiného spřáhla na krátko.



Váha vozu je pro provoz velmi důležitá. V měřítku H0 by minimální váha vozu měla odpovídat délce vozu přes nárazníky násobenou konstatnou 0,4 s tím, že může být i o 30%. Délka přípojného vozu Blm je dle dokumentace 12100mm a tedy v měřítku 1:87 by měla být 139mm. Můj model měří 140,9mm což znamená, že je o 1,36% delší než originál. Váha vozu by tedy měla být minimálně 56g a při připočtení 30% by mohl vůz vážit 73,3g.


Pocitově mi váha vozu přišla malá, proto jsem si připravil závaží ze starých vozů firmy PIKO (mimochodem název této německé firmy pochází z dob socialismu a je zkrácením dvou slov PIonýrská KOnstrukce) - pro vozy G10 a G20 závaží váží 28g a pro dvouossé uhláky 36g. Na přípojný vůz jsem položil střechu, přiložil druhé spřáhlo a bez oken, interiéru, elektroinstalace a ostatních drobných doplňků již nyní váží 78g. Na jednu stranu mě potěšilo, že nemusím vůz dovažovat, neboť jsem se bál trochu zvýšené podlahy, na druhou stranu zklamání, neboť bych chtěl mít vozy postavené dle normy NEM 302 evropských modelových železnic. Odlehčování vozu zatím neřeším, až bude vůz postavem, projde důkladnými jízdními zkouškami.



Upevnění rámu ke kabině jsem vyřešil pomocí 4 šróubů a matic M2. Matice vytváří prostor pro podlahu, která bude přilepena k podvozku. Cílem bylo, aby uchycení rámu co nejméně zasahovalo do kabiny.



Vnitřek kabiny jsem nastříkal béžovou barvou, kterou jsem se snažil namíchat dle předlohy konkrétního vozu. Předtím jsem zakryl vnější části kabiny včetně otvorů pro světla a závitů matic. Na závěr jsem vnitřek kabiny nastříkal bezbarvným matným lakem.


A nyní nástřik vnější části vozu. Stříkal jsem několik tenkých vrstev červené barvy. Odstín "Jawa" není u emailových barev Rewell k dispozici, doufám, že jsem jej trefil správně. Před násřikem je opět potřeba vnitřek vozu pečlivě zakrýt. Abych mohl s kabinou volně pohybovat, přichitil jsem ke kabině plastový držák.


Základní červená polomatná barva. Po několikadenním zaschnutí jsem odstranil maskovací pásku Tamiya a  barvu omyl hadříkem namočeným do vody s Jarem. Zároveň jsem za pomocí vatové tyčinky ředidlem očistil orámování světel.





Poté jsem nalepil bílou poprsnici. Poprsnici jsem měl ještě před nastříkáním naohýbanou, takže její lepení nebylo až tak problematické. Vše pasovalo dobře, kromě jedné čelní části, kterou jsem musel přibrousit. Patina to doufám zakryje.



Obtisky. Vůz je se žlutými popisy, které se používaly od konce 60-tých let. Jako vozové depo i domovskou stanici jsem zvolil Pardubice. Důvod byl pragmatický - v obtiskách nebyla volba pražského depa. Obtisky samotné jsou od firmy Jiran. Tyto obtisky jsou dodávány na obtiskovém papíru, který nepotřebuje být napínán hypersolem. Přesto jej v ředěné formě po nanesení a finální umístění obtisků používám. Použijete-li jej neředěný, máte velkou míru jistoty, že se obtisk znehodnotí.


Povrchová úprava vnějších klik a madel se lišila, běžně byly kliky stříbrné a madla natřena bíle, černě či červeně. U tohoto vozu jsem nakonec ponechal jak vnější kliky, tak madla "mosazná".


Rozhodl jsem se nalepit rámy oken bez zasklení tak, abych při samotném lepení rámů zasklení nepoškodil.


Patina a zafixování ředěným polomatným lakem. Nejdříve jsem rámy dveří, přechodový můstek, rám střechy a několik míst pod poprsnicí natřel mírně zředěnou černou temperou štětcem a za pomocí bavlněného ubrousku vystíral do spár u dveří nebo ve směru deště. Poté jsem použil suché patinátory pro zesvětlení či zatmavení - čistě pocitově. Nejtěžší je patinováním naznačit pouze mírné opotřebení. Protože modeluji vůz, který se pohyboval v padesátých a šedesátých letech za čilého parního provozu a socialismu v denním provozu, opotřebení a provozní zašpinění je vyšší.



Střecha byla jednou z částí modelu, která zasloužila větší úpravu. Pokroucení střechy jsem vyřešil správným vytvarováním v horké vodě, spára a větráky bylo nutné vyměnit. Spáry i větráky nejsou čistě odlity, jediným pozitivem střechy je její správná délka a šířka. Proto jsem začal tím, že jsem nejdříve vybrousil spáry a větráky, poté jsem střechu vytmelil a nastříkal silnou vrstvou Tamiya Surface.Primer L. Po vybroušení jsem znovu naměřil místa spár a větráků.


Na spáry jsem použil plastikový profil EverGreen 0,4 x 0,5mm. Věděl jsem, že větráky nechci znovu modelovat. Nakonec jsem narazil na výrobce odlitku, který je určen pro vozy Y (proto jsem původně také odlitky koupil). Je to samozřejmě chyba modelu. Vizuálně vypadají ale větráky na modelu věrohodně.






 
 
Návrat na obsah | Návrat do hlavní nabídky